K největší otravě Bečvy došlo 20. září. Tehdy se do jejího úseku mezi Choryní a Lhotkou nad Bečvou v okrese Vsetín dostaly zprvu neznámé látky, pravděpodobně kyanidy. >>
Smrtící směs doputovala až do Moravy, kde na štěstí žádné větší škody nezpůsobila. Rybáři přesto označili situaci za katastrofu. Nejzasaženější úsek byl prakticky mrtvý.
Vyšetřování události zpočátku vedla Česká inspekce životního prostředí, po ní vše převzala Policie ČR. Ta koncem září oznámila, že objevila vyústění patnáct kilometrů dlouhého kanálu, kterým látky do Bečvy přitekly, a v něm stopy kyanidů. Na viníka ale přímo neukázala. Na kanál je totiž napojeno více firem. Všechny své možné pochybení odmítly. Stejně tak učinila Deza. Pochybnosti o řádném prošetřování incidentu zesílily poté, co policie na případ uvalila informační embargo. Ukázalo se také to, že potrestání viníka nebude úplně jednoduché, protože k tomu chybí náležitý předpis. >>
Další úniky neznámých chemikálií do Bečvy byly následně zaznamenány ještě 27. října, 24. listopadu a 2. prosince. >>
Klub Starostů a nezávislých kvůli kauze vyzval k rezignaci ministra životního prostředí Richarda Brabce. >>
Emotivní situaci nezklidnil ani premiér Andrej Babiš, který označil své kritiky za nechutné. >>
Poslanec Petr Gazdík (STAN) spolu s náměstkyní hejtmana Zlínského kraje Hanou Ančincovou (Piráti) vypsali stotisícovou odměnu pro svědky, kteří by byli ochotní případ ozřejmit. >>
Nicméně ani to vyšetřování neurychlilo. Mezi možné varianty otravy patří i ta, že kyanidy vznikly až v kanalizaci. Deza totiž krátce před první událostí řešila havárii, při níž unikly fenoly. Ty mohly následně v kanále reagovat s kyselinou dusitou, již odpadní vody běžně obsahují. >>
Vyšetřování případu s sebou přineslo i oběť na životě. Vedoucí povozu rožnovské čistírny odpadních vod společnosti Energoaqua neunesl tlak okolí a spáchal sebevraždu. >>
Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) rekordní schodek zprvu zdůvodnila potřebou pomoci ekonomice zasažené pandemií koronaviru. Státní příjmy pak na rok 2021 odhadla na 1,487 bilionu korun a výdaje na 1,807 bilionu korun. >>
Šlo přitom o druhý nejvyšší deficit v české historii po letošku, kdy vláda – rovněž kvůli koronavirové krizi – prosadila navýšení ročního schodku ze 40 miliard korun na půl bilionu.
Výrazné zadlužení státu ještě před hlasováním ve Sněmovně ČR podpořil prezident Miloš Zeman. >>
Naopak podnikatelé a odbory oznámili, že se jim návrh vůbec nelíbí. Podotýkali, že vláda nemá promyšleno, čím pokryje výpadky z příjmů. Zmínili konkrétně její další plán: snížit daně zaměstnancům na patnáct procent. >>
Spor se následně dostal na vládní úroveň. Zatímco ČSSD ještě v létě se snížením daní na 15 % souhlasila, nyní se postavila proti a chtěla sazbu upravit na 19 %. ANO na patnácti procentech trvalo. >>
Nový daňový balíček nakonec prošel Sněmovnou ČR v nočním hlasování, konkrétně 20. listopadu, včetně změn navrhovaných ANO. >>
Opozice vládní hnutí ANO, ke kterému se přidala ODS, ještě před hlasováním vyzývala, aby od svého plánu ustoupily kvůli zvyšování státního dluhu. „Bude to znamenat, že si každý rok budeme muset půjčit na finančních trzích o 70 miliard až 80 miliard korun více, že se výrazně zhorší šance na udržitelnost penzijního a zdravotního systému a neprodleně se budou škrtat investice v každé obci, v každém kraji. To, co teď schválíte, znamená 8% pokles daňových příjmů,“ uvedl například bývalý ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09).Spory mezi ČSSD a ANO o výši daně z příjmů se vzápětí posunuly k výši vyplácených přídavků na děti. >>
Do problému se začátkem prosince vložil znovu i prezident. Oznámil, že daňový balíček, který mimo jiné ruší i superhrubou mzdu, bude vetovat. Nelíbí se mu zvýšení daňové slevy na poplatníka, které prošlo na návrh Pirátů s podporou ČSSD. Chce rovněž, aby snížení daní platilo jen dva roky, jak mu přislíbil premiér. >>
Jasno do sporů o rozpočet na rok 2021 měl ovšem nejdřív vnést Senát ČR, který sám premiér vyzval, aby návrh rozpočtu pro rok 2021 do Sněmovny ČR vrátil. Senátoři by tím umožnili jeho konečnou podobu ještě změnit. >>
Prvním velkým spouštěčem odporu proti režimu se stal květnový protest v Minsku, na němž tisíce lidí vytvořily živý řetěz. Během akce se podařilo také shromáždit podpisy pro kandidaturu Svjatlany Cichanouské. Nahradila manžela Sjarheje, opozičního blogera, jenž byl uvězněn.
Situace v zemi se dala před očekávanými prezidentskými volbami do pohybu. Samotné hlasování proběhlo 9. srpna. Oficiálním vítězem se stal Alexandr Lukašenko, údajně získal téměř osmdesát procent odevzdaných hlasů. >>
Jeho oponentka učitelka Svjatlana Cichanouská jich podle volební komise obdržela 10,9 procenta. Jelikož existovala svědectví o manipulacích s hlasy, záhy po oznámení výsledků regulérnost voleb Cichanouská napadla. V tom, že neproběhly regulérně, ji podpořilo mezinárodní společenství. >>
Situace se v Bělorusku vyhrotila, ulice zaplnily statisíce lidí s jediným přáním, aby Lukašenko rezignoval. >>
Ten to však odmítal. >>
Pokojné protesty tak často ukončovaly jemu věrné bezpečnostní složky, k nimž patřily mimo jiné obávané jednotky OMON, tajná policie. >>
Demonstranti přesto věřili, že změnu ve vedení země dokážou dotáhnout do konce. Kvůli hladkému předání moci dokonce vznikla koordinační rada, která se záhy stala terčem nevybíravých útoků ze strany státu. Policie její členy začala zatýkat, případně vyzývat k opuštění Běloruska. Devátého září byl pak v Minsku zatčen poslední aktivní člen vedení koordinační rady, právník Maksim Znak. Na svobodě zůstala pouze 72letá Světlana Alexijevičová, spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu. O to, aby nebyla zatčena také ona, se postarali mimo jiné unijní diplomaté, již v jejím bytě přespávali. >>¨
Bělorusko ve snaze situaci uklidnit v září rovněž zavřelo své hranice s Polskem a Litvou. >>
Lukašenka tentýž měsíc podpořila podle očekávání i Moskva. Ruský prezident Vladimir Putin ostatně podporu Minsku avizoval. >>
Naproti tomu EU spíš váhala, jak k celé situaci přistoupit. K rychlému jednání přitom společenství vyzval i český premiér Andrej Babiš. >>
Po vleklém dohadování přijala Unie vůči Lukašenkovi další, nové sankce. Nicméně on sám si moc v zemi udržel. Jeho vyzývatelka Cichanouská už měsíce žije i s dětmi v exilu. Azyl našla v Litvě. >>
Za svou odvahu získala v říjnu od Evropského parlamentu Sacharovovu cenu. >>
Britská vláda v čele s Borisem Johnsonem narazila s mnohými svými představami. Dohody často zablokovala Francie, která se od začátku netají tím, že Británie nemá mít do budoucna žádné mimořádné výhody oproti jiným nečlenským státům EU. Toto stanovisko razí také hlavní unijní vyjednávač Michel Barnier, mimochodem Francouz. >>
Johnson během roku kvůli tomu opakovaně oznámil, že se jeho země musí připravit i na to, že žádná dohoda uzavřená s Unií nebude. >>
Ani Londýn ovšem nehodlal příliš Bruselu ustupovat. Mimo jiné oznámil, že do budoucna otevře svůj pracovní trh jen kvalifikovaným pracovníkům. >>
Nejasná je také situace studentů ze států EU, kteří budou chtít na ostrovech studovat. >>
Vleklá dohodování pravidel o pobrexitových vztazích tak probíhala ještě během prosince. Mezi oběma stranami panovaly zásadní neshody hlavně ve třech otázkách: pravidla hospodářské soutěže, dohled nad řešením vzájemných sporů a rybolovná práva v britských vodách. >>
Do vyjednávání navíc výrazně zasáhla také koronavirová pandemie, která Británii postihla naplno. Ekonomové předvídají, že zotavování tamní ekonomiky bude zdlouhavé. >>
Brexit situaci jen zkomplikuje. Ostrovní říše navíc čelí vnitřní nejednotě. Nejhlasitějším zastáncem setrvání v EU je tradičně Skotsko, které opakuje, že si dokáže představit návrat do Unie. >>
Británie byla členem Evropského hospodářského společenství (EHS) od roku 1973. Už o dva roky později proběhlo referendum o tom, zda nevystoupit. Tehdy ještě voliči rozhodli v EHS setrvat. V referendu 23. června 2016 se již rozhodli opačně. >>
Následně se zdlouhavě jednalo o termínu. Původní datum, 29. března 2019, se posouvalo. Rozhodnutí muselo také projít legislativním procesem. Svým podpisem je po letech stvrdila až letos, 23. ledna, královna Alžběta II., která podepsala prováděcí protokol o brexitové dohodě. >>
19. února zaútočil Němec Tobias Rathjen v hesenském městě Hanau na přistěhovalce. Zastřelil jich devět. Dalších šest zranil. Na své oběti začal útočit kolem desáté hodiny večer. Vybíral si je náhodně v centru města, v barech specializovaných na prodej vodních dýmek. Poté, co plány dokonal, se vrátil do bytu své matky, kterou zastřelil. Následně spáchal sebevraždu. >>
Německá média označila za spoluviníka činu i tamní stranu AfD, jejíž rétorika je vůči cizincům velmi vyhraněná. >>
Následně se mimo jiné ukázalo, že pachatel prošel speciálním výcvikem na Slovensku. >>
16. října kolem páté hodiny odpolední zaútočil v městečku poblíž Paříže osmnáctiletý čečenský uprchlík Abdulak Anzorov na zdejšího učitele. >>
Samuel Paty deset dní předtím na místní střední škole přednášel o svobodě projevu, během hodiny pak ukázal mimo jiné Mohamedovy karikatury. Anzorov mu za to uřízl hlavu. Zločin vyvolal napříč Francií vlnu odporu vůči násilí. >>
Policie útočníka po více než týdnu zastřelila. >>
29. října před devátou ranní zaútočil v bazilice Notre-Dame ve francouzském městě Nice Tunisan Brahim Aoussaoui, který v zemi pobýval nelegálně. Ve svatostánku zavraždil tři lidi. >>
Do Evropy přitom přicestoval jen několik týdnů před svým činem. Francie uctila oběti minutou ticha. Rodina útočníka uvedla, že s ním v minulosti nebyly žádné problémy. Zatčen kvůli násilí byl ale již před čtyřmi lety. >>
2. listopadu zasahovali afghánští policisté v areálu kábulské univerzity, odkud se ozývala střelba. O život tam na místě přišlo 22 studentů, téměř tři desítky dalších byly zraněny. K útoku se následně přihlásila teroristická organizace Islámský stát (IS), hnutí Tálibán se naopak od masakru distancovalo. >>
2. listopadu došlo také k útoku v rakouské Vídni. Pachatel tam zabil čtyři lidi, dvě desítky dalších zranil. >>
První výstřely byly ohlášeny po osmé večer v Seitenstettengasse v centru, kde se také nachází hlavní vídeňská synagoga a řada kaváren. Státní policejní ředitelství původně oznámilo, že se na šesti místech pohybuje „několik pachatelů se zbraněmi“. Záhy se ukázalo, že útočník byl jeden. >>
Policie ho zastřelila devět minut po nahlášení první střelby. Následně jej identifikovala. Ve Vídni vraždil dvacetiletý Fejzulai Kujtim, potomek albánských přistěhovalců ze Severní Makedonie narozený v Mödlingu u Vídně. Munici pro útok sháněl na Slovensku. V minulosti byl odsouzen za zločinné spolčení. Trest mu soud vyměřil za pokus dostat se do Sýrie, kde chtěl bojovat v řadách islámských radikálů. >>
K teroru ve Vídni se následně přihlásil Islámský stát. >>
Historicky si oblast nárokují oba státy. Oficiálně patří Ázerbájdžánu, ovšem žijí v ní až na výjimky Arméni. Ti také v roce 1991 vyhlásili nezávislost, ovšem jejich Republika Arcach nikdy nebyla uznána. Od té doby probíhají v regionu vzájemné střety. K poslednímu došlo letos v červenci. >>
Regulérní válka začala 27. září, kdy se Arménie a Ázerbájdžán vzájemně obvinily z útoků na civilní cíle. K těm skutečně po celou dobu bojů docházelo. >>
Postupně se do nich zapojily i další státy.
Ázerbájdžán otevřeně podpořily Turecko a Izrael. Za vítěze bojovalo také kolem 2,6 tisíce syrských žoldáků. Úlohu prostředníka vedoucí k uzavření míru na sebe nakonec vzalo Rusko. >>
Poté, co ázerbájdžánské síly dobyly 8. listopadu Šušu, druhé největší sídlo Náhorního Karabachu, uzavřeli prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev, předseda vlády Arménie Nikol Pašinjan a ruský prezident Vladimir Putin mírovou smlouvu. Ta ukončila boje k 10. listopadu, v 00:00 moskevského času. >>
Oběma sokům zaručila možnost „ponechat si oblasti, které právě ovládají“. Ázerbájdžán díky ní obsadil několik arcašských měst a řadu vesnic na jihu a severu země, z nichž během listopadu odešlo přes 70 tisíc lidí, arcašských arménských obyvatel. Exodus provázely požáry. Arméni před odchodem své domovy zapalovali. >>
Mírové uspořádání také předpokládá, že si Arménie podrží kontrolu nad většinou Náhorního Karabachu a Ázerbájdžán získá přístup do nachičevanské exklávy hraničící s Tureckem a Íránem. Pozemní koridor mezi Arménií a Náhorním Karabachem mají po dobu nejméně pěti let chránit ruské mírové síly, konkrétně dva tisíce vojáků.S dohodou souhlasil i prezident mezinárodně neuznané Republiky Arcach Arajik Harutjunjan. Odborníci ji nicméně označili za krutou. Poukázali na vzrůstající vliv Turecka v oblasti. >>
Znepřátelené strany uvedly, že během podzimních střetů zemřelo více než 4,5 tisíce vojáků a téměř 150 civilistů.
Volební místnosti se napříč republikou otevřely 2. října ve dvě hodiny odpoledne. >>
Občané mohli své hlasy odevzdávat až do soboty. Vybírali z 9728 kandidátů a 85 subjektů. V Praze se volilo pouze v části senátních obvodů. Krajské volby tam proběhnou až v roce 2022.
Nejvíce hlasů po sečtení odevzdaných hlasů získala v krajských volbách vládní strana ANO, následovaná Piráty, ODS, STAN, KDU-ČSL, ČSSD, SPD. >> ANO ovládlo deset krajů. Neuspělo jen ve třech: ve Středočeském, v Hradeckém a v Libereckém. >>
Prvně jmenovaný kraj ovšem strana ztratila očekávaně, protože Jaroslava Jermanová Pokorná (ANO) strhávala v minulosti na sebe opakovaně nežádoucí pozornost veřejnosti a médií. Mimo jiné nepřiměřeně vysokými odměnami, které se na kraji pod jejím vedením vyplácely. >>
Ve funkci hejtmanky ji tak v polovině listopadu nahradila Petra Pecková (STAN). >>
Záhy po oznámení volebních výsledků se obecně ukázalo, že vítěz nebude schopný v řadě krajů vytvořit funkční vládnoucí koalice. Hejtmany se v nich posléze stávali zástupci jiných stran a ANO končilo v opozici. >>
Svá rozhodnutí vynechat z vládnutí vítěze zdůvodnili politici nejčastěji tím, že jednání s ním nebyla v uplynulých letech vůbec snadná. ANO tak má v současnosti pouze tři hejtmany – ve Zlínském, Moravskoslezském a Ústeckém kraji. Přičemž jen jeden svůj mandát obhájil, a to Ivo Vondrák v Moravskoslezském kraji. >>
Své mandáty se podařilo obhájit ještě dvěma hejtmanům, v Libereckém a v Pardubickém kraji. Potřetí za sebou se do čela prvně jmenovaného dostal Martin Půta. >>
Stejný úspěch zaznamenal v Pardubickém kraji Martin Netolický (ČSSD). >>
Ze soc. dem. bodoval jako jediný. Strana se tak ocitla nad propastí, neboť prokazatelně ztratila velkou část voličů, podobně jako KSČM. >>
Jednání o nových hejtmanech, uzavírání koalic většinou v ČR trvala týdny. Svých funkcí se ujali zpravidla během listopadu. Jihomoravským hejtmanem byl zvolen lidovec Jan Grolich. >>
V kraji Vysočina Vítězslav Schrek, společný kandidát ODS a Starostů pro občany. >> Na jihu Čech se do velké politiky vrátil bývalý ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (ODS). >> Úspěšný návrat se zdařil i bývalému policejnímu prezidentovi Martinu Červíčkovi, jenž vede Královéhradecký kraj. >> V Plzeňském kraji se funkce ujala Ilona Mauritzová (ODS). >> Hejtmanem za ANO se stal v Ústeckém kraji Jan Schiller. >> Ze stejného hnutí je i hejtman Zlínského kraje Radim Holiš. >> Nejdéle probíhalo vyjednávání o vládnutí v Karlovarském kraji. Teprve v prosinci se tam podařilo uzavřít funkční koalici. >> I z ní ANO ostatní politické strany vyšachovaly, stejně jako SPD. Novým hejtmanem se tam posléze stal Petr Kulhánek (STAN). >>
Také senátní volby potvrdily mírný ústup ANO z jeho pozic. Nicméně hnutí v nich obhajovalo pouze dva mandáty, získalo jeden. V hlasování pohořely i další vládní strany, přičemž opět zcela propadla ČSSD, jež neobhájila ani jeden z deseti mandátů. >> Po téměř 24 letech tak skončil v Senátu ČR i Milan Štěch (ČSSD).Ze známých tváří ve volbách neuspěla navíc ombudsmanka Anna Šabatová (Zelení+SEN 21+Idealisté), podnikatel Ivo Valenta (Soukromníci), současný senátor Miroslav Antl (Za občany), bývalý velvyslanec Michael Žantovský (ODS+TOP 09+STAN) či historik Eduard Stehlík (KDU-ČSL+ODS). Naopak zvítězit již po 1. kole dokázal Zbyněk Linhart, který na Děčínsku obhajoval křeslo s podporou hnutí STAN a Starostů pro Liberecký kraj. >> Zatímco 1. kolo proběhlo současně s komunálními volbami, to druhé následovalo o týden později. >>
Vítězi hlasování se pak po sečtení odevzdaných hlasů v 2. kole stali Starostové, kteří spolu s SLK obdrželi 11 mandátů z 27 možných. >> Za ODS bylo zvoleno pět kandidátů, za KDU-ČSL tři. >> Hlasování probíhalo, jako již tradičně, za nezájmu veřejnosti. K urnám přišlo pouze 16,74 procenta voličů, což je čtvrtá nejmenší účast u senátních voleb. >>
Donald Trump své vítězství ohlásil hned následující den, tedy 4. listopadu >>. Tedy v době, kdy nebylo rozhodně jasné, na čí stranu se většina přikloní. Prvotní prognózy ovšem jeho sebevědomé vyjádření podporovaly >>. To, že úřad bude vykonávat Biden, se ukázalo jasně až po několika dnech a hlavně po sečtení korespondenčních hlasů >>. Poté, co mu hlavní televize přiřkly 7. listopadu triumf, vyšli jeho příznivci do ulic a začali spontánně slavit >>.
Trump ovšem dlouho tento výsledek odmítal s odkazem na to, že volby byly zmanipulované >>. Jeho právní zástupci proto v řadě volebních okrsků, států napadali sčítání hlasů u soudů žalobami. V drtivé většině u nich neuspěli. Podobná tvrzení se neprokázala. A ač Trump dlouhé měsíce oficiální výsledky neuznal, svým lidem koncem listopadu přece jen nařídil, aby začali předávat úřady demokratům >>. Výsledky voleb všechny státy USA potvrdily až 8. prosince >>.
Joe Biden podle nich v 59. prezidentských volbách získal 306 volitelů, 51,3 procenta hlasů (okolo 81 mil.). Donald Trump pak 46,9 % (přes 74 mil.), tedy 232 volitelů.Donald Trump v prosinci dále naznačil, že se pokusí získat ještě jeden mandát >>. Šanci může dostat v roce 2024, kdy se budou konat již 60. prezidentské volby. Musí ovšem získat nominaci republikánů, což pro něj snadné asi nebude. Uvnitř vlastní strany totiž nemá jednoznačnou podporu >>. Joe Biden bude uveden do funkce 20. ledna 2021. Za viceprezidentku si zvolil Kamalu Harrisovou >>. Jde vůbec o první ženu v této funkci, navíc s indicko-jamajskými kořeny. I k ní měl Donald Trump opakované výhrady. V září ji mimo jiné označil za monstrum a za komunistku >>.
Koronavirová nákaza se podle oficiální verze začala šířit koncem roku 2019 v čínském městě Wu-chan v provincii Chu-pej. Úřady tam zaznamenaly těžké zápaly plic neznámého původu >>. Pátrání po jeho původu je zavedla až na trh Chua-nan, kde se prodávají ryby, mořské plody a hospodářská i divoká zvířata. Právě tam mělo dojít k přenosu viru koronavirus SARS-CoV-2 ze zvířete – pravděpodobně z netopýra – na člověka.
Čínské úřady zprvu chorobu překřtily podle místa původu na wuchanskou pneumonii. Sice oznámily, že se potýkají s novou nemocí, a dokonce zveřejnily přečtenou i genetickou informaci o viru, která ukázala, že nejde o původce nemoci SARS, ale její šíření se snažili ututlat. Ještě 21. ledna Peking naléhal na Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), aby odložila pandemické varování, zadržela informace o rychlém přenosu nemoci z člověka na člověka, přitom už o dva dny později čínské vedení uzavřelo celé město Wu-chan a nakonec izolovalo i většinu provincie Chu-pej. Peking zavedl také tvrdou cenzuru uvnitř vlastní země s cílem informace o smrtící podobě choroby zastavit a neuváděl reálná čísla >>. V tu dobu se covid-19 již šířil světem >>. WHO nakonec globální stav zdravotní nouze vyhlásil až 30. ledna a až 11. března epidemii koronaviru označila za pandemii. Záhy se největším ohniskem nákazy stala Evropa. Rychlému šíření nemoci napomohla letecká doprava. Z Wu-chanu létala do světa řada pravidelných linek, mimo jiné do Paříže, Londýna a Říma.
K nejvíce zasaženým evropským státům v první vlně pandemie patřila již od začátku roku Itálie >>. Do světa hlásila, že situace je kritická, zdravotníci se museli rozhodovat, komu z těžce nemocných pacientů dají šanci na život >>. Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyenové v ten samý čas zaslala členským státům dotaz, zda jsou připraveny na příchod možné epidemie. Zároveň oznámila, že nezvažuje omezit Schengenský prostor a uzavřít hranice s Itálií >>. Ne všechny státy její rozhodnutí respektovaly. Česko a Polsko již v polovině března své hranice pro občany druhých států uzavřely >>. Rovněž další unijní země začaly s cílem ochránit své obyvatele jednat na čas zcela samostatně, bez ohledu na Brusel, což jim ostatně pravidla společenství umožňují. Oblast zdravotnictví totiž patří výhradně do jejich kompetence. Šéfka EK v polovině března navíc přiznala, že Brusel situaci podcenil.
Pandemie postupně ochromila celý svět. V červnu smrtící nemoc zaznamenaly všechny státy světa, kromě Antarktidy. Prověřila (ne)funkčnost zdravotnického systému jednotlivých států. Mezi nejvíce zasažené státy se zařadily USA, Indie, Brazílie, Rusko a Francie. Smutný primát v počtu zemřelých na covid-19 přitom mají právě Spojené státy, které v prosinci překročily tří set tisícovou hranici úmrtí. Zatímco na jaře patřil k nejvíce zasaženým částem New York a jeho okolí >>, během pár týdnů se nákaza rozšířila do všech států USA. Zastavit se jí nedařilo až do konce roku >>. Nejvíce jsou postižené nejlidnatější státy Kalifornie a Texas.
Během pandemie se začaly také objevovat důkazy, že se nemoc začala šířit už dříve, potvrzené jsou případy z listopadu, které nesouvisejí s tržnicí, což uznala i Čína. Už v říjnu a v listopadu se část provincie Chu-pej potýkala s vlnou zápalů plic. V říjnu si zřejmě nemoc z Wu-chanu z tamních říjnových Armádních her odvezla i řada sportovců >>.
Čína nicméně podobná tvrzení vytrvale odmítá. Během roku 2020 dokonce přišla s tvrzením, že zdrojem nemoci nemusí být ani Wu-chan >>. Ukázalo se totiž, že i v Itálii se nemoc zřejmě objevila už koncem roku 2019, určitě už prosinci, což ukázala analýza odpadních vod, ale možná už v září >>. Satelitní snímky z Číny však podobná tvrzení Pekingu nepodporovaly, ukázaly, že před zdravotními středisky se tvořily fronty už na podzim.
Choroba se v nejdřív zasaženém čínském regionu šířila pravděpodobně už koncem léta 2019 >>. Je také možné, že se nemoc přenesla na lidi už dříve, šest horníků, kteří v roce 2012 odstraňovali netopýří trus v dole v provincii Jün-an mělo podobné příznaky a tři z nich zemřeli >>. Objevily se spekulace, že se pak nemoc zkoumala v laboratoři ve Wu-chanu a v důsledku neopatrného zacházejí unikla z tamní laboratoře.
Jakmile se objevily závažné průběhy covidu-19, začal se hledat lék. Zkoušela se už známá antivirotika, jako je Kaletra proti AIDS nebo Tamiflu proti ptačí chřipce, ale nakonec se jako nejslibnější ukázal remdesivir, který se původně vyvíjel proti ebole, a za nímž stál tým Tomáše Cihláře. Ten byl nakonec v USA a dalších zemích schválen i pro léčbu, protože zkracuje dobu nemoci, i když není jasné nakolik chrání před rozvojem těžkého průběhu nemoci. Světová zdravotnická organizace ho nakonec nedoporučila k léčbě >>. V testech se osvědčil i kortikosteroid dexametazon >>.
Naopak antimalarikum chlorochin se ukázalo nejen jako neúčinné ale dokonce i nebezpečné. Přesto ho doporučovali americký prezident Donald Trump a brazilský prezident Jair Bolsonaro >>. Když však Trump onemocněl, tak si vyžádal jiný experimentální lék regeneron, který nakonec byl schválen i k léčbě >>. Protože se ukazovalo, že žádný lék není dostatečně účinný, farmaceutické firmy upřely úsilí na vývoj vakcíny, které se nakonec vyvíjelo přes 130 včetně jedné české. Její vývoj byl nakonec zastaven, protože se na konci roku už objevily první schválené vakcíny a ČR neměla šanci ztrátu dohnat >>.
V létě se holedbalo Rusko, že jako první schválilo svou vakcínu Sputnik V, i když v té době ještě neměla ani zahájenou třetí fázi klinických testů. Jako první byla schválena vakcína v Británii od firem Pfizer/BioNTech, která prokázala 95procentní účinnost. Británie s ní začala očkovat 8. prosince >>. Následně byla schválena i v Bahrajnu, Kanadě a USA, kde také spustili očkování >>. Před schválením je vakcína od firmy Moderna, která má podobnou účinnost. Jde také o vakcínu využívající jen části RNA koronaviru, jejíž výhodou je, že se nemusí skladovat při minus 75 stupních >>.
Klasičtěji pojatá oxfordská vakcína, na které se podílela britská firma AstraZeneca má účinnost mezi 70 až 90 procenty. Britové a Rusové se proto domluvili, že spojí své síly a zkusí, aby se lidé očkovali v jedné dávce touto vakcínou a v druhé ruským Sputnikem V >>. Před schválením je i čínská vakcína od Sinopharmu. Koronavirem onemocněl i americký prezident Donald Trump >>. Ani to jej ale nepřesvědčilo, že jde o vážnou chorobu. Jiný přístup k epidemii zvolil až vítěz prezidentských voleb Joe Biden. Spoluobčany vyzval k nošení roušek a slíbil, že se nechá veřejně očkovat >>.
Leden a únor proběhl, co se týče epidemie, v Česku poměrně klidně. Stát dokonce poskytl Číně humanitární pomoc, darem ji poslal několik tun ochranných pomůcek, i když premiér Andrej Babiš podobný krok zprvu odmítal >>. Již koncem ledna ovšem poslanec ODS Bohuslav Svoboda požadoval projednání návrhu, který by vládě nařizoval přijmout nezbytná opatření. Velká většina poslanců ANO, ČSSD a KSČM se zdržela hlasování a Svobodův návrh tak nebyl schválen. Tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) vše zdůvodnil tím, že stát jedná podle pokynů WHO a EU, ani v Unii totiž ke zpřísnění nedocházelo. Nákaza byla na našem území oficiálně potvrzena 1. března. Šlo o tři případy. Následovaly další. Za jejich zdroj byla označena severní Itálie, kam odjeli našinci lyžovat.
První opatření proti epidemii stát přijal 3. března >>. Protože se epidemie šířila rychle, vše nabralo spád. Již 10. března oznámila vláda uzavření škol >>. Další opatření následovala jedno za druhým. 12. března ve 14.00 byl vyhlášen nouzový stav s řadou omezení pro občany a podniky >>. 14. března pak byla zavřena restaurační zařízení a téměř všechny další provozovny >>. O půlnoci z 15. na 16. března Česko uzavřelo státní hranice >>. Záhy stát vyhlásil povinnost pro všechny občany, která nařizovala si mimo bydliště zakrývat ústa a nos rouškou, šátkem či jinou pokrývkou. Ukázalo se, že podobně jako v jiných státech, není v ČR dostatek ochranných pomůcek. Lidé začali doma ve velkém šít roušky látkové >>.
V nemocnicích začala vznikat specializovaná oddělení, kam se sváželi nakažení lidé. Prvního mrtvého s covidem-19 úřady oznámily 22. března, jednalo se o 95letého muže hospitalizovaného v pražské Nemocnici Na Bulovce. Virus se následně začal šířit v domovech pro seniory >>. První vlna epidemie vyvrcholila u nás kolem 12. dubna, kdy bylo evidováno 4 750 osob nakažených nemocí covid-19, z toho bylo 436 hospitalizováno. V následujících týdnech se počet denně nakažených lidí ustálil na 2 až 2,5 tisících.
V počátku krize řídila opatření Bezpečnostní rada státu pod vedením premiéra Andreje Babiše, 16. března byl ustaven krizový štáb řízený Romanem Prymulou. Toho vystřídal 31. března Jan Hamáček. Začátkem dubna odsouhlasila Sněmovna ČR vládě prodloužení výjimečného stavu do konce měsíce. Ten se po různých tahanicích prodloužil až do 17. května. S klesajícím počtem nově nakažených i hospitalizovaných stát začal uvolňovat přísná opatření. Znovu otevřít také mohly další uzavřené instituce a podniky. Uvolnění spojená s dovolenými přinesly další případy nákazy. Ohnisky byly především Karvinsko, Frýdecko-Místecko, Prachaticko a Praha >>.
V srpnu bylo již jasné, že epidemie znovu nabírá na síle. Epidemiologové volali po zpřísnění opatření, nicméně vláda zatím jednat nechtěla. Sice původně přijala znovuobnovení nošení roušek od 1. září, ale tento krok záhy stáhla. Kvůli odborným sporům následně skončil v pracovní skupině ministra zdravotnictví uznávaný epidemiolog Rastislav Maďar. První zářijový týden se ČR zařadila mezi nejvíce zasažené země světa, co se týče počtu nakažených na milion obyvatel.
Okolní státy začaly vyžadovat po Češích, turistech vracejících se z ČR, negativní test na covid-19. Vláda přesto s dalšími opatřeními, která by znovu poškodila ekonomiku, váhala. Chtěla také, aby řádně proběhly krajské a senátní volby. Svůj hlas v nich mohli odevzdat i lidé v karanténě >>. Kvůli šíření nemoci ale nařídila opětovné nošení roušek na veřejnosti. Začalo se mluvit o blížící se 2. vlně epidemie.
O tom, že Babišův kabinet jednat musí, rozhodl denní nárůst počtu nakažených osob větší než 3 000, jenž byl zaznamenán poprvé 17. září 2020. O čtyři dny později na svou funkci rezignoval ministr zdravotnictví Adam Vojtěch >>. Prakticky ihned ho nahradil Roman Prymula >>. 30. září vláda vyhlásila na území ČR nouzový stav, a to od 5. října 2020 na dobu 30 dnů. Krátce před tím zaznamenali statistici rekord v počtu úmrtí lidí s covid-19 >>.
Statistiky začaly závratně stoupat. Ani ne za měsíc – 23. října – byl denní nárůst poprvé nad 15 000 osob. V tu dobu již byly opět uzavřené školy, s výjimkou mateřských, nefungovaly restaurace, posilovny, fitness centra, vnitřní bazény, koupaliště a zoologické zahrady, ubytovací kapacity, divadla, kina... >> Omezila se možnost shromažďování lidí, platil zákaz pití alkoholu na veřejnosti. Od 28. října platil zákaz nočního vycházení mezi devátou hodinou večerní a pátou hodinou ranní. Nejpřísnější opatření měla trvat původně do 3. listopadu, na konec se protáhla na celý měsíc.
Přísná opatření obhajoval opakovaně zejména epidemiolog Roman Prymula. Jeho televizní projev 13. října sledovaly tři milióny lidí. Ministr se v něm mimo jiné omluvil za špatnou připravenost státu na 2. vlnu epidemie. Projev byl natočen v aule ministerstva, za ministrem stáli na jeho schodech ředitelé fakultních nemocnic. K trpělivosti vyzval národ také prezident Miloš Zeman. Prymula však o důvěru společnosti přišel 22. října, kdy byl vyfotografován, jak vychází bez roušky z vyšehradské restaurace Rio's >>. Ta měla být v tu dobu kvůli covid-19 uzavřená. Po několikadenním kličkování následně rezignoval na funkci >>.
Novým ministrem zdravotnictví se pak stal Jan Blatný >>. Počet nakažených v tu dobu stále stoupal. 4. listopadu přibylo 15 729 nových případů koronaviru. Podíl pozitivních testů činil téměř 35 procent. Další den jich bylo ještě o něco více >>. Nový ministr v rámci boje s covid-19 představil 13. listopadu nový protiepidemický systém (PES). Ten měl na základě denních analýz epidemických parametrů ovlivňovat život v ČR >>. Záhy se ale ukázalo, že co mělo být neměnné se začalo měnit výjimkami. Jasná pravidla tak opět nebyla.
Od 18. listopadu platilo v obchodech omezení počtu lidí. Jedna osoba pro sebe musela mít prostor patnáct metrů čtverečních >>. Současně se do základních škol vrátili žáci prvních a druhých ročníků >>. Zpívat a cvičit ovšem stále nesmějí. Podobně jako další žáci a studenti, kteří se směli vrátit koncem listopadu. V prosinci se znovu otevřely služby, ubytovací kapacity, ač s mnohými omezeními. Uvolnění opatření s sebou ovšem znovu přineslo nárůst případů. Vláda tak rozhodla, že před Vánocemi se opatření přitvrdí, a to od 18. prosince >>. Podnikatelům slíbila rozsáhlé kompenzace jejich ztrát. Vynucené omezování české ekonomiky s sebou přináší hospodářský pokles. Základní scénář České národní banky ještě v listopadu počítal s tím, že se HDP letos skokově propadne o 7,2 procenta a v příštím roce bude následovat mírné oživení >>.
Ani odborníci nejsou schopní přesně určit, kolik lidí za rok nemoc prodělalo. Testy zaznamenaly téměř 600 tisíc nakažených, ale odhaduje se, že až dvě třetiny osob mohly chorobu prodělat bez příznaků. Jelikož nebyly testovány, do statistik se nedostaly. Počet úmrtí lidí s covid-19 týden před Vánoci překonal desetitisícovou hranici >>. Šíření choroby by mělo zastavit očkování. V Česku by se s ním mělo začít začátkem příštího roku. V první na řadě by měli být očkováni zdravotníci, nemocní a senioři >>. Už teď je ale zřejmé, že prosadit jej ve většinové populaci může být složité.
LEDEN
9. 1. Česko-americký filmový scenárista a režisér Ivan Passer (1933–2020)
10. 1. Sultán Ománu Kábús ibn Saíd (1940–2020)
14. 1. Operní pěvkyně, hudební pedagožka, profesorka a vysokoškolská pedagožka Naděžda Kniplová (1932–2020)
30.1. Novinář a politik Luboš Dobrovský (1932–2020)
30. 1. Fotografka a autorka vzpomínkové literatury Staša Fleischmannová (1920–2020)
ÚNOR
2. 2. Hudebník Ivan Král (1948–2020)
7. 2. Čínský oftalmolog Li Wen-liang (1986–2020)
8. 2. Filozof a publicista Erazim Kohák (1933–2020)
19. 2. Dánský návrhář, vynálezce figurek Lego Jens Nygaard Knudsen (1942–2020)
BŘEZEN
1. 3. Zpěvák, kytarista Jan Vyčítal (1942–2020)
8. 3. Švédský herec Max von Sydow (1929–2020)
12. 3. Podnikatel, uhlobaron František Štěpánek (1953–2020)
20. 3. Americký zpěvák Kenny Rogers (1938–2020)
30. 3. Americký hudebník Bill Withers (1938–2020)
31. 3. Slovenská herečka Eva Krížiková (1934–2020)
DUBEN
5. 4. Americká herečka, bondgirl Hornor Blackmanová (1925–2020)
7. 4. Historik, signatář Charty 77 Jan Křen (1930–2020)
8. 4. Malířka, sochařka a sklářská výtvarnice Jaroslava Brychtová (1924–2020)
9. 4. Právník, signatář Charty 77, politik Zdeněk Jičínský (1929–2020)
16. 4. Zpěvák, kontrabasista, textař kapely Spirituál kvintet Dušan Vančura (1937–2020)
19. 4. Americký režisér, producent animovaných filmů Gene Deitch (1924–2020)
21. 4. Německý hráč na syntezátory a skladatel elektro skupiny Kraftwerk Florian Schneider (1947–2020)
23. 4. Rozhlasová a televizní hlasatelka Heda Čechová (1928–2020)
24. 4. Podnikatel Martin Ulčák (1964–2020)
25. 4. Švédský spisovatel Per Olov Enquist (1934–2020)
KVĚTEN
6. 5. Rozhlasový režisér Karel Weinlich (1930–2020)
6. 5. Anglický rockový zpěvák a skladatel Brian Howe (1953–2020)
9. 5. Americký zpěvák, skladatel a pianista Little Richard (1932–2020)
11. 5. Herec, scénograf, výtvarník Čestmír Řanda mladší (1959–2020)
11. 5. Cestovatel, etnograf a spisovatel Miloslav Stingl (1930–2020)
12. 5. Francouzský herec a filmový režisér Michel Piccoli (1925–2020)
24. 5. Spisovatelka, disidentka Zdena Tominová (1941–2020)
24. 5. Americký jazzový bubeník Jimmy Cobb (1929–2020)
ČERVEN
5. 6. Novinář, chartista Jiří Hanák (1938–2020)
17. 6. Básník Petr Král (1941–2020)
22. 6. Americký režisér Joel Schumacher (1939–2020)
23. 6. Novinář Martin Schulz (1954–2020)
25. 6. Politický vězeň a zpravodajský důstojník Radovan Procházka (1927–2020)
29. 6. Americký herec a režisér Carl Reiner (1922–2020)
ČERVENEC
2. 7. Historik architektury Jiří T. Kotalík (1951–2020)
6. 7. Americký zpěvák Charlie Daniels (1936–2020)
6. 7. Italský hudební skladatel Ennio Morricone (1928–2020)
10. 7. Komunistický politik Miloš Jakeš (1922–2020)
10. 7. Herec Svatopluk Matyáš (1929–2020)
12. 7. Americká herečka a modelka Kelly Preston (1962–2020)
14. 7. Spisovatel, psycholog a politik Jindřich Kabát (1953–2020)
22. 7. Výtvarník a herec Miloš Nesvadba (1925–2020)
25. 7. Anglický kytarista a spoluzakladatel Fleetwood Mac Peter Green (1946–2020)
27. 7. Herec a dramatik Jan Skopeček (1925–2020)
SRPEN
4. 8. Sochařka Irena Sedlecká (1928–2020)
7. 8. Politik, bývalý senátor Tomáš Grulich (1951–2020)
15. 8. Americký podnikatel Robert Trump (1948–2020)
ZÁŘÍ
2. 9. Textařka Jiřina Fikejzová (1927–2020)
7. 9. Dětská psycholožka Jiřina Prekopová (1929–2020)
16. 9. Americký spisovatel Winston Groom (1943–2020)
17. 9. Astronom Luboš Perek (1919–2020)
18. 9. Americká právnička Ruth Baderová Ginsburgová (1933–2020)
19. 9. Anglický bubeník skupiny Uriah Heep Lee Kerslake (1947–2020)
23. 9. Francouzská zpěvačka, herečka a šansoniérka Juliette Gréco (1927–2020)
27. 9. Politik Ivo Vykydal (1964–2020)
ŘÍJEN
2. 10. Herec Martin Havelka (1958–2020)
6. 10. Americký zpěvák Johnny Nash (1940–2020)
12. 10. Americká herečka Conchata Ferrellová (1943–2020)
16. 10. Herečka Daniela Krhutová (1973–2020)
19. 10. Herečka Jana Andresíková (1941–2020)
20. 10. Herec Zdeněk Dolanský (1952–2020)
20. 10. Dramatik a divadelní kritik Jindřich Černý (1930–2020)
25. 10. Americká básnířka Diane di Prima (1934–2020)
26. 10. Básník Zeno Kaprál (1941–2020)
27. 10. Moderátor Daniel Kolál (1970–2020)
31. 10. Fyzikální chemik Rudolf Zahradník (1928–2020)
LISTOPAD
2. 11. Astronom a spisovatel Marcel Grün (1946–2020)
4. 11. Anglický hudebník, člen kapely Uriah Heep Ken Hensley (1945–2020)
4. 11. Politik a ekonom Jan Vrba (1937–2020)
8. 11. Herečka Ulrike Kotajná (1971–2020)
12. 11. Spisovatelka a lékařka Valja Stýblová (1922–2020)
20. 11. Vědec a politik František Reichel (1938–2020)
24. 11. Moderátorka Kamila Moučková (1928–2020)
PROSINEC
2. 12. Bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d’Estaing (1926–2020)
4. 12. Literární historička a mluvčí Charty 77 Marie Rút Křížková (1936–2020)
7. 12. Český hudební skladatel, klavírista a hudební pedagog Vadim Petrov (1932–2020)
28. 12. Herec Ladislav Mrkvička