Plavby na obřích škunerech brázdících světová moře a oceány nemají v České republice zatím tradici a vyhledává je jen zlomek turistů. Plavby po Karibiku však nemusí být nesmyslně drahé, bývají levnější než ty ve Středomoří, a navíc jsou pro našince i nesrovnatelně exotičtější.

Vypravil jsem se na týdenní plavbu z amerického Miami přes Bahamy, Mexiko, Honduras a zpět na jedné z největších výletních lodí na světě – Allure of the Seas. Od své první plavby v roce 2010 byla až do roku 2016 tou největší na světě. V současné době drží co do své velikosti třetí příčku.

Jen za uplynulý rok jsem navštívil 13 zemí, ve kterých jsem ještě nikdy nebyl, a v zahraničí jsem strávil něco přes dva měsíce. Cestování je nedílná součást nejen mé práce, ale i mého osobního života. I přesto jsem však až do loňského listopadu vlastně nikdy nezvažoval možnost vyrazit na výletní plavbu. Vnímal jsem to jako způsob cestování výhradně pro penzisty, nedostatečně adrenalinový, a předpokládal jsem, že i poměrně finančně nákladný. Když mě ale oslovili Royal Caribbean s nabídkou týdenní plavby Karibikem v kajutě s balkónem, přesto jsem neváhal a bleskově koupil letenku. Měl jsem tak možnost získat určitý vhled, proč tímto způsobem každoročně cestují miliony lidí a mnozí z nich i častěji než jednou za 365 dní.

V momentě, kdy získáte rezervační číslo své plavby, začíná jeden velký proces rozhodování. Pokud takto cestujete poprvé, můžete mít jako já pocit, že musíte vše zarezervovat a zajistit dopředu. To je ale omyl. Jsou věci, které je vhodné řešit včas, a pak i rezervace, které vůbec dělat nemusíte a které vyřešíte v klidu na lodi. Čemu byste měli věnovat pozornost dopředu, jsou takzvané nápojové balíčky a internet. V ceně plavby máte nějaké základní post-mixy bezejmenných limonád a vodu.

Dokoupit si můžete za pár dolarů na den neomezenou konzumaci nealkoholických značkových nápojů (rozumějte kokakola, tonic atd.) nebo balíček alkoholický, ve kterém se ukrývá úplně vše vyjma lahvových vín a šampaňského. I na ně ale máte s tímto balíčkem výrazné slevy. Mě na týden vyšel zhruba na osm tisíc korun, když se před plavbou samotnou často objevují akční ceny právě na různé balíčky, třeba i s internetem. Nabídka alkoholu na palubě je bohatá – v pivním baru najdete i Plzeňský Prazdroj, nechybí letité středoamerické rumy, jednosladové skotské whisky a velmi kvalitní britské giny. Ceny jednotlivých nápojů jsou takové, že balíček bohatě zúročí nejen baroví povaleči, ale i běžní lidé, kteří si jen sem tam dají nějakou skleničku. Nechybějí ani čerstvě odšťavněné džusy, platit musíte jen v kavárně Starbucks. Běžná káva je samozřejmě v ceně.

U internetového připojení si vybíráte, kolik zařízení budete potřebovat simultánně připojovat. Když zvolíte jen jedno, budete moci střídat svůj mobil a notebook. Ceny jsou relativně vyšší, kolem 20–25 dolarů za dvě zařízení na den, ale v akčním balíčku opět můžete ušetřit. Připojení je obstojné spíše v noci, kdy je přihlášeno do sítě méně lidí. Pokud chcete šetřit, je možná právě tato položka tou vhodnou. Během dne byl internet mírně nestabilní, ale obvykle stačil na přečtení nejnovějších zpráv a na základní komunikaci po sociálních sítích. Od půlnoci do sedmé ráno pak fungoval svižně a bezchybně.

Rezervovat si dopředu můžete i speciální restaurace a výlety, ale z osobní zkušenosti můžu říci, že to v případě mé cesty nemělo valný význam a bylo výhodnější řešit vše na místě. Za prvé těžko budete tušit, zda budete mít za dva měsíce ve čtvrtek v sedm večer chuť na mexickou večeři, a za druhé, když se na vás usměje štěstěna, můžete třeba na lodi i ušetřit.

Abyste vše chápali o něco lépe – na lodi je velké množství restaurací. Značná část z nich je zdarma, ale některé z nich jsou za příplatek. Jde obvykle o vyšší gastronomii, prémiové steakové restaurace atd. Tam platíte obvykle poplatek za vstup a následně si můžete vybrat z menu. Ceny vstupů se výrazně liší, ale pohybovaly se u většiny restaurací zhruba od 25 dolarů do 60 dolarů.

Já jsem dopředu rezervoval jen jednu. Tematicky mexickou po opouštění Mexika. Ukázalo se však, že se rezervací dopředu nabralo málo, a tak byla hned v den nalodění možnost zarezervovat si balíček vstupů do libovolných tematických restaurací za hodně zvýhodněnou cenu. Vybral jsem si čtyři vstupy za 100 dolarů, což mi zabezpečilo většinu večerů s luxusním jídlem. Nechápejte to tak, že by ty základní restaurace nebyly dobré. Kdepak, jídlo je kvalitní, ať už jde o servírovaná menu či o švédské stoly. Jen je to trochu „davovka“.

Pokud si potrpíte na trochu klidu, romantiky, kvalitní servis a místo špaget carbonara si raději dáte fillet mignon, není to zas až tak těžké rozhodování. Přece jen, je to dovolená. Mějte však v hlavě to, že za veškeré služby, které na lodi využijete, zaplatíte navíc povinné spropitné. To je něco, co je pro evropského člověka nepochopitelné. Říkáte si, že má být na vás, zda někdo dostane spropitné a případně jak vysoké. Tohle je však něco, co je v USA zcela běžné, a nevyhnete se tomu ani na této lodi v mezinárodních vodách.

I letenka do Miami je výdajem, kterému se pravděpodobně nevyhnete. Přímé lety na slunnou Floridu neexistují. Možností, jak ale cestovat do Miami jen s jedním přestupem, je nepřeberně. Letět můžete přes Paříž, Londýn, Řím, Mnichov, Amsterdam, Madrid, Lisabon či třeba i Helsinky. Záleží jen na tom, jaké časy letů vám budou vyhovovat a se kterou leteckou společností rádi lítáte. Cenově se pohybujete za zpáteční letenku s jedním přestupem zhruba okolo 11 tisíc korun. Záleží však samozřejmě na tom, v jakém období letíte, jak dlouho dopředu letenku kupujete či zda si třeba připlácíte za zavazadlo navíc.

Počítejte však rozhodně s tím, že nikdy nevíte, co se může pokazit, a je lepší si tak nechat určitou rezervu. Lze jen doporučit dorazit do Miami (či jiného města, ze kterého loď vyplouvá) o den dříve pro případ nečekaných technických potíží nebo stávky pracovníků letiště či aerolinek. Připočtěte si pak tedy jednu noc v Miami, kde obvykle zaplatíte minimálně tři tisíce korun za hotel určitého standardu. Ceny v populárních barech a restauracích na světoznámé Miami Beach jsou na pokraji trestného činu, a tak ideálně pojezte něco v centru Miami nebo jednoduše blízko svého ubytování.

Tradiční bistra vám nemusí nutně udělat díru do peněženky a do plážového ráje můžete vyrazit jen na kukačku. Na pláži, kde jsou na ženách jiné plavky než tanga k vidění jen velmi sporadicky, se můžete vykoupat, vyfotit si tradiční domky pro pobřežní hlídku anebo si třeba i zahrát plážový volejbal, který je tu nesmírně populární. Ale pozor, místní ho hrají na trochu vyšší úrovni. A pokud vám zbyde chvilka času, zajděte se také podívat do čtvrti historických budov ve stylu art deco, z Miami Beach to vážně není daleko.

Jak si asi dovedete představit, dostat několik tisíc lidí na loď se všemi jejich zavazadly není otázka desítek minut, ale několika hodin. I proto náš nástup na loď začínal v poledne a poslední výzvy zazněly kolem půl čtvrté odpoledne. Kdo chtěl, tak své kufry ponechal zaměstnancům s tím, že mu budou přineseny po začátku samotné plavby na pokoj. Royal Caribbean neomezují množství zavazadel, která si můžete na palubu vzít, ale pokud nechcete mít kajutu zaskládanou kufry, nepřehánějte to. Zas až tolik věcí totiž vážně nepotřebujete. Pohodlné oblečení, nějaká ta košile, případně něco vkusného na společenské noci, které se na palubě lodi také dvakrát do týdne konají.

Přidejte k tomu plavky, nějaké to sportovní oblečení, nabíječky k elektronice, kterou vezete, adaptér do zásuvky a máte vystaráno. Při nástupu na loď se tvoří v přístavu nemalé kolony, a není tak divu, že se dostanete do front i při samotném nástupu na loď, který připomíná odbavení na letištích, včetně bezpečnostních rámů. V mém případě trval nástupní proces necelou hodinu. Pak už jsem byl ale doslova jako Alenka v říši divů.

Abyste se dostali do určité relace – na lodi se nachází celkem 2742 kajut, které dokážou pojmout až 6780 pasažérů. K tomu si však ještě musíte připočíst až 2100 členů palubního personálu. Takže pokud byl o vaši plavbu velký zájem, může být na lodi bezmála devět tisíc lidí. Představte si, že na lodi tedy plují všichni obyvatelé Dobříše nebo třeba Poličky. Není divu, že se při této myšlence nabízejí obavy z tzv. ponorkové nemoci.

Loď má ale celkem 18 podlaží, bary a restaurace se počítají na desítky. K tomu si můžete přičíst i čtyři bazény, šest vířivek, horolezeckou zeď, ledové kluziště, nejrůznější sportovní hřiště, kasino a několik sálů, ve kterých se odehrávají kulturní představení od kaskadérských vystoupení po stand-up show. Trochu škodolibě lze možná říci, že nejlepší a vždy zaručeně zábavná show se odehrává přes den konstantně na nejvyšší palubě, kde se nachází surfové simulátory. Během plavby se ukázalo, že sledovat se sklenkou v ruce cizí držkopády, je aktivita, která svorně naplňuje až překvapivě mnoho lidí. A když chcete chvíli úplný klid, tak se prostě zavřete ve své kajutě.

Na týdenní plavbě jsme měli naplánované celkem čtyři zastávky. Už dříve jsem se ve Střední Americe setkal s tím, jak lidé z výletních lodí umějí destinaci na den své zastávky zcela zahltit, a tak jsem od počátku trochu více přemýšlel nad aktivitami v jednotlivých destinacích.

Když loď zastaví ráno v určité destinaci, tak vy máte hned několik variant. Jednou z nich je vůbec nikam nevycházet a zůstat na lodi. Nabízí se pak otázka, proč jste na takovou plavbu vyrazili, protože její hlavní kouzlo tkví v tom, že se skoro každé ráno probouzíte někde jinde a v jedné plavbě tak často zkombinujete návštěvu několika míst, na což byste běžně potřebovali daleko více času. Ano, návštěvy to jsou zběžné, ale mnohým třeba pomohou v rozhodování, kam stojí za to vrátit se na delší dobu a která místa naopak můžete s klidem v srdci vynechat.

Mnozí pak v přístavu vystoupí, jen aby se trochu rozhlédli, dali si drink na pevnině, případně koupili nějaké ty suvenýry v turistické zóně, která je k přístavům, kde lodě kotví, vždy přimknutá. S výjimkou Baham po nás nikdo nechtěl ani vidět pas, vždy stačilo ukázat jen naši palubní kartu, tu si pracovníci načetli a nikoho pas nezajímal. Žádné zdlouhavé imigrační procesy, prostě rovnou za zábavou. To ze svých cest a přechodů hranic moc neznám, takže mě tento určitý speciální status lidí cestujících na výletních plavbách překvapil. Ale dává to smysl. Když máte osm hodin čas na pevnině, nechcete trávit hodinu ve frontě na razítko do pasu.

Nejpopulárnější možností jsou pak fakultativní výlety, které vám umožní během krátké zastávky na pevnině maximalizovat zážitky a vidět co nejvíce. Samotná lodní společnost nabízela v každé destinaci zhruba dvě až tři desítky výletů, které se lišily náplní, délkou i cenou. Cena zájezdů byla o něco vyšší, než kdybyste si podobné zájezdy rezervovali u místních agentur, na druhou stranu lodní společnost garantuje u těchto výletů to, že když se opozdíte, loď vám neujede. Což se někdy prostě stává.

Loď s mnoha tisíci výletníky nemůže čekat na dva opozdilce. Takže pokud vyjedete na výlet s místní agenturou, nikdo vám to vyčítat nebude. Jen si ale extrémně dobře hlídejte hodinky a doufejte, že se vám někde nepokazí auto. Pak by se ušetření pár desítek dolarů mohlo řádně prodražit, protože byste se museli dostat na místo další zastávky lodě po vlastní ose.

Při výletech si můžete dovolit být impulzivní a rozhodovat se třeba až večer před danou zastávkou. Žádné velké plánování. Prostě se podíváte na předpověď a rozhodnete se, zda chcete další den vyrazit šnorchlovat, válet se na opuštěný ostrov nebo na ochutnávku piv z bahamských minipivovarů. Třeba právě na Bahamách jsou pak i hotelové resorty, které nabízejí denní vstupy, které vám umožní na den využívat zázemí daného hotelu. Pokud chcete den odpočinku mimo organizované skupiny, může vás tato možnost zaujmout. Rezervace dopředu pak ale vychází obvykle levněji. Je zkrátka jen na vás, jak si zastávku v exotické zemi užijete.

Reklama

Pokud přemýšlíte, na kolik kabina na takové týdenní plavbě vyjde, tak se ceny liší v závislosti na tom, zda si vyberete vnitřní kabinu bez oken, vnější s oknem anebo kabinu s balkonem. Těch je na lodi obvykle vůbec nejvíce, protože jsou nejpopulárnější. Samozřejmě ale také bývají nejdražší. Cena se však ještě liší obvykle i v závislosti na tom, zda máte balkón na vnější straně s výhledem na moře či vnitřní na některou z palub. V last minute nabídkách se dá kabina pro dva lidi pořídit někdy i pod tisíc dolarů, tedy za cenu kolem dvaceti tisíc korun. Obecně však počítejte s cenou o deset až dvacet tisíc korun vyšší, za kterou jde občas ulovit i kabina s balkonem.

Když však vezmete v potaz, že máte již v ceně jídlo, základní nealko a zábavu na palubě včetně sportovišť a nejrůznějších představení, nemusí vás plavba vyjít celkově o moc dráž než týdenní pobyt na Miami. Záleží jen na tom, jak moc nároční jste a jak chcete na plavbě trávit svůj čas. Nutno dodat, že tyto plavby nejsou v USA výsadou nejbohatších, ale daleko spíše střední třídy. Nejde tedy o žádnou snobskou rozmařilost, ale alespoň v USA o dlouhodobě zažitý typ dovolené. Nesmírně oddechový a přitom zážitkový, který se k nějakému jinému jen velmi těžko přirovnává. Ve zkratce – v zázemí luxusního hotelu poznáváte svět. A to je něco, co by člověk měl alespoň jednou za život zažít...