Rozpad Jugoslávie - Novinky.cz

Rozpad Jugoslávie - Novinky.cz

Slobodan Milošević

Kontroverzního komunistického politika Slobodana Miloševiče, který se narodil 20. srpna 1941 v Požarevaci a jenž zemřel ve vězení v Haagu 5. dubna 2006, vynesla vlna srbského nacionalismu koncem 80. let. V dubnu 1987 v albánském Kosovu uprostřed rozlíceného davu místních Srbů a Černohorců řekl: "Nikdo nemá právo bít tento (srbský) národ!" V květnu 1986 se stal šéfem srbských komunistů a v prosinci 1987 převzal moc v Srbsku. V roce 1991 se stal srbským prezidentem.

Slobodan Milošević

V devadesátých letech reagoval silou na postupný rozpad Jugoslávie, když se z federace postupně chtěly oddělit jednotlivé republiky. Zatímco osamostatnění Slovinska proběhlo celkem v klidu, odtržení Chorvatska stálo na počátku bojů, které se odehrávaly především v Bosně a v Hercegovině a Srbové při nich stejně jako Chorvaté prováděli etnické čistky. Srbské polovojenské jednotky byly podle žaloby Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) řízeny přímo Miloševičem. To ale odmítal.

Garantem mírových daytonských dohod, které ukončily válku z let 1991 - 1995 se však stal právě Slobodan Milošević. V Jugoslávii, jejímž prezidentem byl od léta 1997 do října 2001 a která byla v mezinárodní izolaci, proti němu vzrůstal odpor. Opozice na přelomu 1996 a 1997 proti režimu demonstrovala kvůli zmanipulovaným volbám. Milošević však nepadl.

Srbský režim v letech 1998 až 1999 zahájil etnické čistky v Kosovu, kde tamní Albánci požadovali samostatnost. Kvůli nim zahájilo v roce 1999 NATO několikatýdenní bombardování Jugoslávie.

Svržen byl Milošević v listopadu 2000. V dubnu 2001 byl uvězněn v Bělehradě a v červnu 2001 se vydal haagskému tribunálu pro zločiny v bývalé Jugoslávie. Všechna obvinění odmítal. Před ICTY se jako bývalý právník hájil sám, proces se ale neúměrně protahoval i kvůli vážným zdravotním problémům obviněného.

Zdraví se mu nakonec stalo osudným. V sobotu 5. dubna 2006 byl nalezen na lůžku ve své cele v zadržovacím zařízení OSN. Jeho smrt způsobila velký rozruch, protože byl nalezen až několik hodin po svém skonu. Podezření, že byl otráven, však pitva nepotvrdila.

Vojislav Koštunica

Srbský premiér Vojislav Koštunica je západními médii označován za umírněného nacionalistu. Na počátku devadesátých let spoluzakládal prozápadně orientovanou Demokratickou stranu, která se později rozdělila. Současně však zdůrazňoval, že prioritní jsou pro něj zájmy Srbů. Nyní stojí v čele odštěpené demokratické strany Srbska.

Vojislav Koštunica

Koštunica, který se narodil 24. března 1944 v Bělehradě, vystudoval práva na bělehradské univerzitě, kde se zanedlouho stal asistentem. Vyznavač západního stylu demokracie a zároveň horlivý vlastenec, se nemohl vyhnout střetu s tehdejším režimem Josipa Broze Tita. Spor se státní mocí skončil roku 1974 propuštěním z univerzity poté, co odsoudil jugoslávskou vládu za změnu ústavy, jež zbavila Bělehrad téměř všech pravomocí v Kosovu.

V roce 1989 Koštunica patřil mezi zakladatele Demokratické strany , po jejím rozštěpení stanul v čele vlastní Demokratické strany Srbska. Během rozpadu Jugoslávie počátkem 90. let se Koštunica netajil tím, že srbské zájmy jsou pro něj prvořadé. Podporoval snahy bosenských Srbů na sebeurčení, zároveň však odsuzoval řádění srbských polovojenských skupin a etnické čistky.

Ostře kritizoval vládu Slobodana Miloševiče, nálety NATO na Jugoslávii však označil za zločinné bombardování. Kosovští Albánci často připomínají jeho fotografii z roku 1998, kdy se při návštěvě Kosova nechal vyfotografovat s kalašnikovem v ruce. Někdejšího vyznavače Západu těžce poznamenal pocit zrady, které se podle něho Západ vůči Srbsku dopustil. „USA usilují o rozdrobení Srbska už od roku 1999, kdy podnítily NATO k bombardování Srbska a zasadily se o rozmístění mezinárodních jednotek v Kosovu,“ řekl nedávno. Odtržení Kosova odmítá s tím, že by šlo o „druhý Mnichov“.

Heslo „Když ne Západ, tak tedy Rusko“, mu není proti mysli. Dokázal to i podporou nynější dohody o prodeji srbského ropného monopolu NIS ruské firmě Gazprom.

Po pádu Miloševiče v roce 2000 se Koštunica stal prezidentem Svazové republiky Jugoslávie, od roku 2004 je předsedou srbské vlády.

Koštunica je ženatý, s manželkou Zoricou žijí v Bělehradě, mluví francouzsky, anglicky a německy.

Tomislav Nikolić

Úřadující šéf Srbské radikální strany (SRS) Tomislav Nikolić (55) stranu spoluzakládal v roce 1991. Jejím šéfem je ale stále Vojislav Šešelj, obžalovaný v haagu z válečných zločinů.

Tomislav Nikolić

Nikolić v letech 1998 až 2000 působil ve vládě Slobodana Miloševiče jako vicepremiér, na sklonku roku 1999 byl i místopředsedou jugoslávské vlády. Po parlamentních volbách v únoru 2007, z nichž vyšla SRS znovu jako nejsilnější strana, zvolen předsedou parlamentu.

Nikolić, který se vyslovuje "celým srdcem pro změny a dobré vztahy se všemi státy“, se rád představuje jako oblíbenec neprivilegovaných.

Nikolić, stoupenec úzkých vazeb na Rusko jako na historického spojence Srbska, odmítá označování za nacionalistu. "Kdyby se chtěli Španělé v Texasu nebo Irové v Severním Irsku odtrhnout i s územím a Bush a Blair jim v tom bránili, napsali byste o nich, že to jsou nacionalisté?“, zeptal se při rozhovoru redaktorů německého časopisu Der Spiegel.

Třikrát se ucházel o prezidentský úřad. V prosinci 2000, v prvních volbách po svržení Miloševiče, skončil třetí, vyhrál Vojislav Koštunica. Při druhé volbě v červnu 2004 tento stavební technik ze srbského Kragujevaci v prvním kole snadno zvítězil, ve druhém kole o dva týdny později prohrál s Borisem Tadičem. Prorl s ním i o čtyři roky později.

Během kampaně v roce 2008 se distancoval o svého dřívějšího názoru, aby se Srbsko stalo ruskou provincií. Nyní se vyslovuje pro ruskou vojenskou přítomnost v Srbsku. V kosovské Mitrovici pronesl k jásajícím davům: "Nikdy se k vám neobrátím zády. Bez Kosova není Srbska“.

Nikolić publikoval více než desítku knih, převážně o politice. Je ženatý a má dva syny.

Boris Tadić

Předseda vládní Demokratické strany (DS) a současný srbský prezident Boris Tadić (50) se narodil v Sarajevu v disidentské rodině. Jeho otec Ljuba byl oponentem jugoslávského vůdce Josipa Broze Tita. Syn vystudoval sociální psychologii, působil jako učitel, novinář a psycholog. Od roku 1997 řídil Centrum pro rozvoj demokracie a politické činnosti.

Srbský prezident Boris Tadić

Po pádu režimu Slobodana Miloševiče v roce 2000 vyšvihl do vysoké politiky, mimo jiné na post ministra telekomunikací v srbské vládě svého přítele, premiéra Zorana Djindjiče (2000-2001) a obrany ve vládě Srbska a Černé hory (2003 až 2004). Po zavraždění Djindjiče v roce 2003 převzal předsednictví DS.

O rok později ho 53 procent voličů - při nízké účasti 47, 7 procent- vyneslo do čela státu. Protože předtím bylo několik kol neplatných kvůli účasti, jež nedosahovala předepsaných 50 procent, vláda nakonec tuto klauzuli odstranila.

V prosinci 2004 navštívil jako první srbský prezident Bosnu po bosenské válce. Omluvil se za porušování, lidských práv Srbskem během války. Zdůraznil současně, že Srbové by si od bosenských muslimů a Chorvatů zasloužili stejnou omluvu.

Jeho priority jsou jasné „Nevzdáme se ani Kosova, ani Evropy,“ opakoval. Současně však dával jasně najevo, že je pro řešení situace kolem Kosova výhradně demokratickými prostředky.