Krvavý rozpad Jugoslávie představoval hořkou tečku za oslavovaným rozpadem bipolárního světa, koncem socialismu a pádem východního bloku. Války mezi jednotlivými republikami Svazové republiky Jugoslávie, které se rozhodly odejít z federace, provázely brutální etnické čistky, kdy byly jednotlivé národy nejen vyháněny, ale také vyvražďovány.

Válka v Bosně byla nejvražednějším konfliktem od konce druhé světové války na území Evropy. Boje si vyžádaly přes sto tisíc obětí. Vyhnány byly ve všech konfliktech přes tři milióny lidí.

Rozpad Jugoslávie ukázal, jak silný a nebezpečný může být nacionalismus i na přelomu 20. a 21. století. Idea národnostně homogenních států, která jde proti globalizaci provázené multikulturalismem, na Balkáně převážila a vyústila ve velkosrbské popřípadě velkoalbánské nebo velkomakedonské sny.

Dění v Jugoslávii také ukázalo na nepřipravenost světového společenství zasáhnout proti etnicky a nábožensky motivovaným konfliktům s kořeny tkvícími v hlubokém středověku. Reakce na konflikt přecházela z extrému do extrému - bezmocné přihlížení v Bosně vystřídalo 78denní bombardování Srbka.

Situace přitom není dosud vyřešená a hrozí další krizí, neboť po odchodu všech republik z bývalé federace, tvořené Srbskem, Slovinskem, Chorvatskem, Makedonií, Černou Horou a Bosnou a Hercegovinou se o samostatnost přihlásili i kosovští Albánci, kteří ji jednostranně vyhlásili v únoru 2008.